Nevidím jediný důvod, proč by si člověk nemohl zaremcat, když se mu něco nelíbí. Proč by měl předstírat, že je všechno v pořádku, když na každém kroku naráží na něco, co v pořádku není. Proč by nemohl otevřeně říct, že pociťuje zklamání a rozčarování?
On si asi nikdo, kdo zvonil těma klíčema nepředstavoval, že bude bát otevřít v práci v pusu, aby nedostal padáka, že na sobě nechá dříví štípat, nechá se ponižovat, nechá se sebou zacházet jako s hadrem, protože když se ozve, tak přijde i o tu mizernou mzdu, kterou v té mizerné práci dostane. Že bude žít někde, kde ho i za opomenutou platbu můžou totálně zničit i s celou rodinou. Žít někde, kde se bez náležitých finančních prostředků nedomůže svého práva. Těžko chtít, po všech těch, co si tímhle projdou, aby jásali nadšením.