Tak jsem to dočetla a za prvé smekám před tebou a tvou tolerancí.
Radu nemám, naštěstí jsem se nikdy do takové situace nedostala, zatím, nikdy neříkej nikdy. Ale já sama tedy nejsem asi tak rozumná, jako ty a už od začátku o sobě sama tvrdím, že by u mě tolerance nebyla, jsem trochu ta hysterka a hlásím se k tomu, aby všichni kolem mě věděli s kým mají tu čest ( vždy jsem si sama říkala, že je mi to spíš k neprospěchu, ale..., teď si říkám, že přeci jen to bylo k něčemu a to, že můj muž ví, že by o mě přišel, netolerovala bych, jak bych se ale zachovala kdyby se to stalo, nevím...)
Je to jen filozofie, ale člověk stárne a přemýšlí, a moje teorie se snad osvědčuje, i když si myslím, že jsem dost silná, neříkám to, a naopak už i někdy posiluju to mužské ego a říkám, že bych bez něj nemohla žít, atd. Pro ně je to důležité + sex, ale na druhou stranu, zas bych nedokázala žít se slabochem.
Na druhé straně jsou tu děti a kvůli nim, udělá máma hodně, teď je otázkou, co je nejlepší. A pro mě je rodina na prvním místě, ale pro koho bych se v té rodině rozhodla, kdybych musela a jak, je pro mě velká otázka, nad kterou jsi mi přinutila se zamyslet.
U tebe se mi zdá, že je na prvním místě manžel, pak děti a pak teprve ty, jsi moc hodná, tolerantní. Ale možná, že je to dobře, ty hysterky, co vyčítají, je taky zátěž, tak někde uprostřed. Ale zas musíš toho svého chlapa znát na tolik, abys věděla, no nejsem moc zastáncem manipulace, ale někdy v takových situacích ženská by měla i to použít. Když boj, tak boj, ale ty podle toho, co píšeš, jsi taky tvrdej protivník. A máš mojí velkou podporu, tyhle milenky, mě vždy strašně nadzvednou, pokud jsou tam navíc děti, vidím rudě. a to je moje slabina, tvoje přednost, že to máš jinak. Ale jsi manželka a maminka, jako já, držím ti palce a přeju jen to , abys to ustála k tvé spokojenosti a poté k spokojenosti ostatních členů, protože spokojená žena - spokojená rodina.