A mě se kolikrát chce i tam, kde mě to moc nezajímá, protože to zajímá toho, koho mám ráda. Nepovažuji to za svoji oběť, ale za sdílení času. Klidně s ním jdu na nějakou pos.anou rozhlednu, přestože mám fobii z výšek. Prostě si uděláme procházku a on pak vyleze nahoru, zatímco já sedím dole a chvilku počkám. Když jdu na akci, která nezajímá ho, jseme spolu až k cíli a tam si dáme rozchod (on si čte, jde si zaplavat nebo na pivo). Normálka. Nemusím mu podstrkovat mrkev, normálně ho požádám, aby jel se mnou, že chci být s ním. Občas si tu mrkev vyhledá sám