Já bych to také vzala jako příležitost, probrat s ní některé finanční aspekty života.

Pokud dcerka sama řekla, že jí to chce dát proto, že holčička nemá... tak bych holt zavedla pohovor na téma, že vždycky budou na světě lidé, kteří budou mít míň peněz, než máme my, ale také lidé, kteří budou mít více peněz, než máme my. A že množství peněz, které rodina má, není na první pohled vidět. Že existují lidé, kteří chodí značkově oblékaní, kupují si drahá auta atd., ale mají třeba spoustu dluhů. A pak jsou lidé, kteří nemají nejnovější tablety a nejdražší hračky, ale i tak mají dost peněz a žádné dluhy nemají, prostě že považují za hloupé a zbytečné za to utrácet. Že teda není vůbec jednoduché poznat, jestli někdo něco potřebuje nebo ne, jestli má někdo míň nebo víc. A že to, že někdo má míň peněz, taky neznamená, že je nešťastný nebo smutný a že chce, aby ten, kdo má peněz víc, mu je dával.
A že to ani není správné. Že to ani není hezké, protože jak by se cítila, kdyby třeba Pepíček (o kterém vím, že má mnohem víc peněz než my), jí (dcerce) dával peníze, protože usoudí, že my jsme chudí...

Jestli to vzniklo třeba proto, že dcerka má nějakou hračku a holčička ne a že za tu stovku si to (jí to dcerka) chtěla koupit, tak zas vysvětlit, že hraček je milion různých druhů, nikdo nemá všechny hračky a že kamarádka zas má určitě jiné hračky atd.

Že samozřejmě existují lidé nebo organizace (spolky), které opravdu naši pomoc potřebují, že se tomu říká dobročinnost nebo charita a co třeba to je a komu třeba přispíváme my. Že to jsou opravdu lidé nebo zvířátka nebo já nevím co, kteří si nemohou peníze vydělávat a je potřeba, abychom jim pomáhali, když my máme dostatek.

Jinak bych to finančně pojala celkově tak, že má kapesné a s tím si může opravdu dělta, co chce, tj. třeba 30 Kč na týden a pokud to dá kamarádce, fajn, s tím bych nic nedělala. Větší peníze, které dostane třeba k narozeninám nebo za vysvědčení, bych jí dávala na nějaké dětské nebo spořící konto, aby je neměla volně k dispozici, to je mimořádný příjem a nemyslím, že děti to mají takhle svévolně utrácet, myslím, že rodičovský dohled nad těmito většími penězi je na místě.

P.S. jestli je holčička fakt na tom fin. bídně, ve smyslu, že třeba nemůže jezdit na školní výlet, protože na to rodina nemá atd., tak to bych dcerku pochválila, že má sociální cítění, ale že to je záležitost dospělých a spíš bych se domlouvala s učitelkou, že bych třeba ten výlet zaplatila i za tu kamarádku, kdyby rodiče neměli nic proti.