Monty,
ale děti s dys poruchama nerovná se ty dvě děti, co odešly do zvláštní školy. Byly spíš v té skupince těch čtyřkařů a dětí, co se třeba hodně snažily, byly tak nějak normálně chytrý, ale ty výsledky tomu neodpovídaly.
Směšuješ dys poruchy a intelekt (a pleteš do toho genialitu). To jsou dvě na sobě nezávislé věci.
Dítě s dys poruchou může být blbý nebo chytrý se stejnou pravděpodobností, jako dítě bez dys poruchy. Ale když ta dys porucha není kompenzována, má to dítě ten vzdělávací proces výrazně ztížený oproti stejně chytrému dítěti bez tohoto hendikepu. Což se projeví na výsledcích.
Já jako matka klidně připustím, že moje dítě není génius, ale budu věnovat pozornost případným okolnostem, které by třeba vedly k tomu, že dítě by se ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ trápilo s něčím (de fakto fyzickým problémem), co vůbec není nutný, co je řešitelný. Tak jako dítě s očním problémem bych vzala k očařovi, aby nemuselo marně mžourat na tabuli, tak dyslektikovi bych chtěla pomoct, aby nemusel marně mžourat na jakejkoli text.