Přidat odpověď
Valkýro, když je dcera povahově po manželovi, tak asi moc společných zájmů a společnou řeč nenajdete. Mám to tak u jedné z dcer a je to čím dál patrnější. I ona už skučí, že se mi pořád na ní něco nelíbí, že všechno dělá špatně. Musím se hrozně ovládat a snažit, abych ji pořád nekomentovala, když ji potřebuju dokopat k tomu, aby včas opustila dům do školy, nešla bez učesaných vlasů apod. Je celý muž. Pohodlná, pomalá, líná se podívat do zrcadla, zavřená sama v sobě. Přitom ji miluju. Jen já jsem velmi rychlá, energická, s mastnými vlasy nebo pusou zmazanou od snídaně bych dům neopustila a tak mám pocit, že ji jen "socializuju". Ona má pocit kritiky a nepřijetí. CO s tím nevím. Protože já nemůžu rezignovat na ty základy, které jsou pro ni prostě neautomatické, nedůležité.
Předchozí