podobně.

Jednou měl švagr úraz, když ségra a naše máti (bydlící blízko) byly obě v zahraničí, záchranka dítě (cca 1,5 roku tenkrát) strčila k sousedce (taky mají děti, kamarádily se) a švagra odvezli. Mě volali, já jsem dorazila za pár hodin,dítě i švagra převzala k nim do bytu a zůstala jsem u nich a starala se, dokud se ségra nevrátila. V práci jsem nahlásila normálně dovču, bylo to teda z hodiny na hodinu, ale chápali a přežili jsme to všichni.

Jinak rozumím tomu, co píšeš, taky nás vychovávala jen matka a zbytek rodiny (babičky, tety...) byly na druhém konci republiky. Nikdy teda v takové situaci nebyla, že by nás musela opustit, ale myslím, že by (když jsme byli menší) nás hlídala babička, byť na druhém konci republiky, větší - asi už bychom byli sami doma a jen by na nás dohlížela některá kamarádka.