Ja jsem to zažila z té druhé strany. Je fakt že když to uděla muž tak mu odpustime a jde se dal jsme jiné. Oni jsou všichni ješitní někdo vic někdo miň. Když jsem zblbla já po 18 ti letech manželstvi tak jsme prošli ruznyma fazema od toho že o mne bojoval až po to že mne ignoroval a někdy je to jako když žiju ve věčném trestu. On tvrdi že to tak neni že si nevěří. Je to už dva roky a ja stale nevěřím že to někdy dá a že skončí ty občasné blbé poznámky. Chtěl po mně abych v te praci skončila ale ja se vzepřela rozhodnuti je na mně o tom koho chci. A bohužel jen a jen na něm je zda odpusti a překroči tu tlustou zeď za mnou kde neni navratu před ni.Odprosila jsem ho za odpuštěni a ňak nepřichází takové to jasné mam tě rád kašlem na to a jdem dal. Jsem si vědoma že další šanci už bych nedostala ,že my strašně chybí jeho teplo, a ňak se uzavřel vic do sebe nekomunikuje když někde byl na kole a ja už se nevyptavam. Řikam si že když bude chtit tak sam povi. Plno večerů probrečím tajně neumim s nim komunikovat a bojim se že to pokazim ještě víc. Jinak se sebral komunikuje jako
když se nic neděje a sportuje a začal jezdit s klukama na horskem kole a planuje cely vikend pryč jen my zdělil že jede. Nic vic. Ja se nedokažu sebrat nevim jak. Snažim se pořad něco dělat doma. Jsem rada doma .Ale mam strach že věčně to nejde vydržet a že pujdu za tim teplem jinam. A to nechci mam ho tak moc rada aniž jsem si to uvědomovala brala jsem ho jako samozdřejmost. A proč? Ja nevim proč jsem to udělala chtěla jsem jako zrala žena prožit tu přitažlivost kterou jsem nikdy nepoznala a ten člověk mne bral takovou jaka jsem i moje mala prsa se mu libyla.Žadne blbe poznamky Ktere musim poslouchat při každe kozate u telky. A pak už to bylo jako droga. Ale rada v hlouby srdce mam manžela je zakořeněn tak hluboko ale nikdy jsme si neumněli řict ja tě miluju. Ani jine slova lasky on je bohužel introvert jinak ne hodně citlivý. Mam ho rada ale dusim se nevzdavam to jako on oba se asi snažime.