tak na konci roku mi to připadá už trochu na nic, spíš formalita, která dobře vypadá
syn chodil rok do školky a nemohla jsem být spokojenější. jednak když jsem potřebovala něco já, nebyl problém se na čemkoliv domluvit. a pak vždycky jednou za čas učitelka, když jsme odcházeli, za mnou sama zašla - a ne jen tehdy, když byl nějaký problém, ale třeba klidně mi říct, že si všimla, že synovi něco jde, v něčem se zlepšil, nebo že si všimla, že často něco dělá... Nešlo mi až tak tolik o tu informaci jako takovou, i když i to je samozřejmě fajn a důležitý, ale spíš že jsem na tom viděla, že si těch dětí opravdu všímají, že o nich přemýšlejí, hledají cestu, jak jim co nejvíc pomoci tam, kde to děti potřebují. fakt pozlatit.