Tak zrovna můj brácha je příklad "grázlíka", kterej to někam dotáhl. Dávám ho jako příklad žáčkům, kteří jsou zoufalí, že tohle jim prostě nejde, nemají na to buňky a tak.
On měl na základce čtverky z matematiky. Podle toho, co vím teď, bych řekla dyskalkulie, ale tehdy se na to nehrálo. S otcem se pravidelně učil, dřel, prostě dělal, co mohl. A prlízal se čtyřkama. Po základce šel do učení na pekaře, ale kvůlitomu, že mu začalo astma, toho musel nechat. Tak ho vzali na průyslovku, na obor technická administrativa (tam se neprášilo). Modlili jsme se, aby aspoň tou maturitou prolezl. Nakonec dal i matiku. A přišel s dotazem, jestli může na vejšku. Podal si přihlášku na obor, kde nepotřeboval matiku. Nevzali ho. Ale protože celou dobu studií své nedostatky zvládal pěkně obkecávat, zformuloval si sám odvolání a vzali ho. Teď už má dvě vysoké školy, které udělal naprosto s přehledem a s lepšíma známkama než já, která jsem na základce prolezla bez námahy se samýma jedničkama. On se prostě musel naučit dělat a pak už to zvládal A já narazila na vejšce na to, že jsem neměla ten pracovní systém a najednou to byl šok, už to nešlo samo.
Takže ono občas na tom dělení na úspěšné grázlíky a ušlápnuté holčičky něco bude.