Klaki, přesně jak to píšeš. Po několika letech jsem myslela, že jsem z toho venku, 5 let bez kontaktu a myslela jsem, že je to za mnou, občas jsem si vzpomněla to jo, ale říkala jsem si, že už zamilovaná nejsem. Pak jedno pozvání na kafe, týdny jsem to odkládala, bojovala, ale hlavně si vysnívala, že mě snad zase bude chtít. Nespím, nejím, neuklízím, hrůza, fakt jsem jinak naprosto normální a realisticky uvažující člověk, co má silnou vůli ve všem.