* 907/8 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna), + 28. 9. 935 (do r. 1995 se uváděl rok 929) Stará Boleslav.

Český kníže, syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry.
Měl 6 mladších sourozenců, bratry Boleslava a Spytihněva, čtyři sestry, z nich je známá bl. Přibyslava a Střezislava (matka sv. Vojtěcha).

Vychován babičkou sv. Ludmilou.
Uměl česky, latinsky, německy a řecky.
Na škole v Budči ho vyučoval kněz Učen. V kostele Panny Marie na Pražském hradě byl postřižen veronským biskupem Notarem II.
Ministroval při bohoslužbách, připravoval hostie a pěstoval víno. Pole a vinice byly ve výběžku Pražského hradu na Opyši (podle legendy založeny sv. Ludmilou). Přijímání Eucharistie považoval za zdroj síly pro jednotlivého člověka i pro celý národ. V letech 921 – 925 vládla jeho matka Drahomíra jako regentka, bylo mu asi 13 – 17 let. V 18 letech v r. 925 se stal knížetem.

Podle některých kronikářů byl ženatý. V 90. letech 20. století začali historikové a badatelé více zkoumat staré kroniky a bylo zjištěno, že Václavovou manželkou mohla být pravděpodobně anglická princezna Adiva (Aelgifa).
Podle zápisů v kronikách poslal anglický král Athelstan do Kolína nad Rýnem na saský královský dvůr Jindřicha I. Ptáčníka své dvě sestry, princezny Eadgifu a Aelgifu, dcery krále Wessexu Eduarda I. Staršího.
Protože Sasové neuměli tato anglická jména vyslovit, začaly obě princezny nazývat po svém. Eadgifa dostala jméno Edita, Aelgifa jméno Adiva.
Edita se stala manželkou Oty I. Velikého (912-973), syna Jindřicha I. Ptáčníka. Adiva byla pravděpodobně provdána do Čech a stala se manželkou knížete Václava. Historikové tak usuzují podle nalezených českých denárů z 10. století, na kterých je vyraženo jméno Adiva. Dříve bývaly denáry datovány do doby nástupu Václavova synovce Boleslava II. v roce 972, ale to by Adivě bylo přes 50 let. Spolu s manželkou měl syna Zbraslava (zůstalo po něm pojmenování města Zbraslavi – část Prahy).
Po Václavově smrti si jejich syna Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava (matka sv. Vojtěcha). O Zbraslavově životě nejsou další zprávy.


Jako panovník položil sv. Václav základy českého státu. Vládl spravedlivě, laskavě a zbožně. Vykupoval otroky, byl statečný a nebojácný. Svědčí o tom zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce. Pokořil zličského knížete Radslava (Radislava), kterému nabídl osobní souboj, bez obětí vojáků. V r. 922/9 vpadl do Čech německý král, císař Jindřich I. Ptáčník s bavorským vévodou Arnulfem a pronikli až k Praze. Václav byl donucen podrobit se římskému císaři a podepsal mírovou smlouvu.

František Palacký zvaný „Otec národa“ mylně napsal, že se Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra. Tento poplatek platily slovanské kmeny v Čechách od r. 806 za Karla I. Velikého a přestali ho platit v době jeho syna Ludvíka I. Pobožného (+ 840). Odpůrci svatováclavské úcty se tím snažili dokázat podřízenost sv. Václava na Němcích. V r. 1993 historikové údaj Františka Palackého vyvrátili.

Na sněmu knížat (vévodů), který svolal v roce 930 král Jindřich I. Ptáčník (+936), dostal kníže Václav od německého krále ostatek ruky sv. Víta. Pro tento ostatek dal postavit rotundu sv. Víta na Pražském hradě (pozdější katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha). Tím se stal duchovně příbuzným císaře. Jeho bratr Boleslav nesouhlasil s jeho vládou ani s křesťanstvím v Čechách. U příležitosti pouti kostela sv. Kosmy a Damiána pozval bratra na svůj hrad do (Staré) Boleslavi.

Podle zápisu v kronikách ho pozval také za kmotra na křtiny syna, který byl později přezdíván Strachkvas (na paměť strašného kvasu = hostiny). Ten, aby odčinil otcovu vinu, se stal mnichem, přijal jméno Kristián (= křesťan, Křišťan) a napsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava).

Svým sluhou Podivenem byl Václav varován před vraždou, přesto zůstal na hostinu. Druhý den šel ráno na jitřní (ranní) mši. U dveří chrámu sv. Kosmy a Damiána byl zákeřně přepaden Boleslavem a jeho sluhy a zavražděn.

V První staroslověnské legendě se dochovala jména vrahů: Tuža, Tiry, Česta a Hněvsa. Podle tradice se kníže držel kruhu na dveřích kostela. Kruh se lví hlavou je na dveřích do svatováclavské kaple na Hradě. Lví hlava pochází ze 12. století.

Matka Drahomíra ho umyla a dala pohřbít v kostele sv. Kosmy a Damiána. Po třech letech 4. 3. 938 převezl Boleslav jeho neporušené tělo do Prahy (do r. 1965 v církevním kalendáři připomínka 4. 3. „Přenesení ostatků sv. Václava“) a pohřbil ho v kostele sv. Víta (dnes svatováclavská kaple).

Český kníže Václav měřil 160 – 165 cm, měl modré oči a světlé vlasy. Vědci zjistili, že se mu nekazily zuby, ale přišel o ně až po své smrti, kdy byly odebírány do různých relikviářů.
Jeho lebka je ve Staré Boleslavi vystavována 28. září. Svatořečen biskupem sv. Vojtěchem roku 970. V roce 1729 potvrdil úctu ke sv. Václavu 246. papež Benedikt XIII. tzv. „prohlášením rovnocenným se svatořečením.“
První kostel (dnes nejstarší v Praze) jemu zasvěcený byl postaven v r. 972 na Proseku (Praha), kudy bylo vezeno tělo. V r. 1004 se objevuje jeho jméno a postava na mincích a pečetích. Pražský hrad byl nazván Hrad sv. Václava, jeho kopí s praporem sv. Vojtěcha sloužilo jako národní vlajka, která byla nesena do bitev. Nad jeho mučedništěm byl v Boleslavi v r. 1046 postaven nový kostel sv. Václava. Na městské bráně ve Staré Boleslavi je nápis: „Jsem právě Boleslav, mne bolem oslavil, když věnec tu dovil, své slávy Věnceslav“. V r. 1059 byla postavena na Hradě nová basilika, kterou kníže Spytihněv II. zasvětil sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. V r. 1143 byla nalezena jeho drátěná košile a přilba. Košile má byzantský styl a zhotovili ji pravděpodobně utečenci z Moravy.

Od 11. století je ctěn na Rusi, na Balkáně, v Sasku a v Římě. Ve 13. století vznikl svatováclavský chorál, který plnil funkci státní hymny.

Ve 14. století dal postavit 19. olomoucký biskup (1326 – 1333) Hynek III. (Jindřich) Berka z Dubé v basilice sv. Petra v Římě oltář sv. Václava s jeho obrazem. Založil v Římě nadaci, o které je zápis ve vatikánském archivu (v českém překladu): „Na slavnost sv. Václava ať jsou vyplaceny při prvních nešporách 2 zlaté kanovníkům u sv. Petra a při mši za duši pana Hynka biskupa olomouckého dobré paměti. O téže slavnosti ať je po mši rozdáno chudým 600 bochníků chleba na památku za duši pana Hynka. Mše ať jsou slouženy každý týden v kostelích v Tolose sv. Exuperia, biskupa a mučedníka; v Římě narození sv. Staktea a v Praze v kapli sv. Václava a kněz, který odlouží mše dostane 2 zlaté jednou za rok. V roce 1333 daroval český rytíř Václav a druhové chrámu sv. Petra ornát za 12 zlatých, stříbrný kalich za 10 zlatých a misál za 18 zlatých pro kapli sv. Václava v Římě. Dáno léta Páně 1363.“ (Kniha dobrodinců – Liber benefactorum, 136, H. 57). Svatopetrské kapitule odkázal biskup Hynek III. 200 zlatých na koupi domu na svatopetrském náměstí. Na domě byl jeho znak. V letech 1378 – 1380 dal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi namalovat nový obraz a věnoval ho na oltář sv. Václava v chrámu sv. Petra. Na obraze byla namalována vítězná bitva z roku 1260, kdy se králi Přemyslu Otakarovi II. zjevil sv. Václav a král vyhrál nad Belou Uherským. Současný obraz je z roku 1628 podle návrhu malíře Caroseliho. Mozaika představuje sv. Václava v červeném plášti a s královskou korunou.




Velkým ctitelem sv. Václava byl císař Karel IV., který byl pokřtěn jeho jménem, napsal jeho životopis, dal vyzdobit kapli s jeho hrobem. Novou korunu zasvětil 6. 5.1346 sv. Václavu. Dalším velkým ctitelem sv. Václava byl mistr Jan Hus (6. 7.), který napsal několik kázání a pojednání o sv. Václavu: Husité přidali další sloky k chorálu, čeští evangelici uctívali sv. Václava jako národního světce. Jeho obraz je na pečeti Univerzity Karlovy a u jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. V r. 1848 na návrh Karla havlíčka Borovského byl u jeho sochy Koňský trh přejmenován na Václavské náměstí. 28.10.1918 byla před jeho sochou na Václavském náměstí vyhlášena Isidorem Bohdanem Zahradníkem (1864-1926) Československá republika. V r. 1968 a 1989 se zde konaly velké protikomunistické demonstrace. Den svatého Václava 28. září byl 19. 5.2000 navržen státním svátkem České republiky a 9. 8.2000 vyhlášen jako „Den české státnosti (sv. Václav)“.

Vztah dětí ke sv. Václavu vyjadřovala i česká dětská říkanka: Svatý Václav maličký byl rád u své babičky. Svatá Ludmila to byla, co ho pěkně učila: Tam v nebi je Pánbíček, ten nám dává chlebíček. Má rád také dětičky, drahé jako perličky. Ty co rády poslouchají a na všechno pozor dají. Svatá Ludmila ho hladila a takto mu pravila: dobře si to pamatuj, že je v nebi Otec tvůj. Vnouček babičce to slíbil, aby se vždy Bohu líbil. (autor Karel Procházka, zapsáno v roce 1902).



Trvalý panovník Čech a dědic české země, hlavní patron České země, patron českých junáků. Zasvěcený svátek. Atribut: knížecí oděv, koruna, kopí a štít s plamennou svatováclavskou orlicí nebo s českým lvem, vinná réva a klasy, stojící rytíř nebo jedoucí na koni. Václava, Vjačeslav, Věnceslav, Wěnceslav.

(╬) Přenesení ostatků sv. Václava 4. 3. kníže Boleslav I. nechal v roce 938 převézt z Boleslavi do Prahy tělo sv. Václava, v církevním kalendáři svátek do r.1969.