Jo. Taky to řeším
.
Před rokem jsem založila téma a po reakcích tady jsem se rozhodla, že terapeutce zavolám. Tady z rodiny znám jednu psycholožku velmi blízce osobně a ta mi sehnala kontakt na expertku na můj problém. Tedy číslo mi sehnala ještě dávno před tím, než jsem to téma měla, jen jsem se bála zvednou ten telefon, protože co by si asi ta psychoterapeutka o mně pomyslela, že. Jsem úzkostná, přecitlivělá a navíc jsem nezvládla svůj "úděl".
První čtyři měsíce mi trvalo, než jsem vůbec terapeutce začala důvěřovat. Ona byla podle mě přísná, nepřístupná, odtažitá a navíc v podstatě pořád jen mlčela. A já vlastně ani nevěděla co říct. Takže možná ta důvěra přicházela dlouho, nevím, ale moje téma bylo hodně intimní a citlivé. A navíc ono toho je taky víc, nakonec jsem zjistila, že to byla jen třešnička na dortu. A to k ní chodím týden co týden. Pořád jsem řešila, co si asi myslí, určitě že jsem nejhorší, nejblbější a vůbec jen to špatné. Pak došlo ke zlomu a já se před ní fakt otevřela, vybrečela a došlo k obratu a já se tak za své pocity styděla, že jsem zakládala pod výjimečně jinou přezdívkou nové téma a to ohledně přenosu
.
A stejně pořád řeším, co si o mně myslí, ale tak nějak jinak. Těším se k ní, probíráme všechno možné, smějeme se a někdy klidně i mlčíme
. A to pak neřeším jen to, jestli si myslí, že jsem úplně blbá, ale že si určitě myslí, že plýtvám jejím časem
. Na druhou stranu dostala jsem do stavu, kdy si říkám, že si za to platím, jsem komplet samoplátce, tak si za své peníze můžu klidně mlčet i celou hodinu :-D.
Vlastně já řeším pořád něco
. Teď třeba to, že mám výčitky svědomí, že svou terapeutku trápím tím, že bych ji měla říkat špatné věci. Tak se pokaždé snažím předpřipravit něco pozitivního. A to špatné ji pak pošlu mailem :-D. A příště tam jdu zase pozitivně naladěná. Určitě si myslí, že jsem cvok
.