mysilov,
sociální dovednosti se nacvičují buď v konkrétních situacích, když dítě narazí, ale většinou se v tu chvíli dostává do afektu, tak je třeba počkat a pracovat s tím zpětně. Takže když pak vychladne, projde s ním dospělý (učitelka, asistentka), co se stalo...vracejí se krok za krokem zpět až k místu, kde nastal problém. Dítě se snaží zjistit, co nebylo dobře, případně s dopomocí rozklíčuje příčinu...a pak se jde zase dopředu, ale tak, aby to bylo správně. Prostě se dítěti poskytne jiná strategie vyřešení jedné konkrétní situace. Problém dětí s PAS je, že pokud se situace liší třeba jen v jednom detailu, málokdy ji vyhodnotí jako stejnou s něčím, co už znají, takže se jim těžko hledá, jak zareagovat správně. Takže se fakt nacvičují konkrétní situace, které mohou nastat. Jako třeba...spolužák mi vzal nějakou moji věc (na to jsou aspíci často hákliví)...co můžu udělat...co je správně...spolužák si sedl na mé místo...co můžu udělat, co je správně...atd. Totéž zase vy doma můžete trénovat pro konkrétní situace z běžného života....prostě rozšiřuješ okruh situací, které dítě umí rozpoznat a ví, jak se v nich chovat, podobně jako v matematice rozšiřuješ číselný obor, ve kterém pak vlastně provádíš ty základní operace, které ses naučila hned na začátku první třídy....základ je hlavně v tom rozpoznání a znalosti základních vhodných strategií....
A zrovna tohle by mělo být při integraci dítěte s PAS důležitější, než jestli umí všechna vyjmenovaná slova nebo celou násobilku...to jsou víceméně detaily, které běžný aspík bez dalších poruch vstřebává snadno...ale jak poznat, jestli je dotyčný naštvaný nebo má radost, to je prekérka....
Takže to je další věc, učí se rozpoznávat neverbální projevy, hlavně základní výrazy tváře...učí fungovat ve dvojici, ve skupině....v tom někdy pomůže asistent, někdy stačí jen ochotní spolužáci, kteří dotyčného znají a vědí, jak s ním jednat...