Gábi, myslím, že ta tvoje sestra a švagříček jsou, promiň, pěkní vyčůránci a že to dítě je pro ně šikovná záminka (nepopírám, že je život s postiženým dítětem těžký, ale tohle je přes čáru). Tvůj manžel má naprostou pravdu. Kdyby šlo o občasný akutní případ, pak samozřejmě je pomoc namístě, ale pokud si z tebe dělají poskoka soustavně, nenapadlo by mě rušit ani synovu besídku, natož lékaře nebo klienty. Sestra není dítě, je dospělá a ty za ni NEJSI zodpovědná. Mám dojem, že psychologa bys potřebovala ty, aby ti někdo objektivně a nezaujatě vysvětlil, že za sestřino štěstí nezodpovídáš - ono když člověk je ovlivněný manipulátorem (a to tvoje sestra zjevně je), sám už to vidět nedokáže. A bacha, ať si kvůli povedené sestřičce nezničíš vlastní manželství - já být na místě tvého manžela, už by mi ruply nervy dávno. Nemohl by jí něco říct on? Předpokládám, že on se tak vydírat nenechá.