víte já už jsem kolikrát zkoušela hovory na toto téma.Končí to naprostým fiaskem.Kolikrát jsem říkala,že pomůžu když můžu a když nemůžu,co mám jako dělat.Když mám třeba malou dceru s horečkou a manžel je 200km pryč,nemůžu jim pomoct.Na to jsem dostalo odpově´d,že zdraví je přednější a manžel bude muset pomoct pohlídat dceru a já pomůžu u mámy.Když já na to reaguju,že tedy sestra může víc žádat pomoc manžela,že jde přece o její zdraví,odpoví mně,že jsem sprostá a že nechápu jejich život.Mně to prostě hlava nebere.Zrovna zítra má jet můj táta na vyšetření,moje máma bude hlídat u sestry.Tátu jsem měla obstarat já.Manžel se mně nabídl,že pojede místo mě ať můžu z toho kolotoče vypadnout a já ať si zajdu k holiči,kde jsem nebyla půl roku.Byla jsem šťastná jak blecha.Máma to okomentovala,že jsem jí to slíbila,že manžel nebude vědět,co u tátového doktora říkat,že on s ním nežije a táta špatně mluví.Už i táta řekl,že to kdyžtak napíše a že všechno,co je potřeba se mému manželovi vysvětlí.Dopadlo to 15sms,že dělám problémy a komplikuju to,že kdyby to věděla,že by neslíbila hlídání.Do toho píše sestra,že ona po mně nic nechce,že ať si jdu po kamarádkách,které jsou a byly mi přednější.Je to fakt nápor na psychiku.do toho mi zavolal svobodný bratranec,že mu ruplo v zádech a jestli ho prý nezavezu na pohotovost!Je pravda,že každý bere,že jsem vlastně domanic nedělám.Přitom někdy pracuju do noci.A nejhorší je,že všichni to berou buď tak,jak chceme,nebo teda nic,když ty jsi taková.