Hanko,

já jich mám 25 a poznat, jestli přečte jednu slabiku jde poměrně snadno. Já je nechávám číst ty věty nebo mám barevné řady písmen nebo čtecí list s vyznačenými řádky, prostě něco a každý čte jeden ten řádek...stojím u nich a vím, kdy čtou a kdy jim to někdo napovídá. Když to nejde, neřeším, vyslovím sama, zkusím ten návod s tím mrčením (vyslovuju M, dokud nedokážu napojit A), když nejde, nevadí, jede se dál, pocvičíme...Během 5 minut přečtou všichni.

Kolegyně jich má 27, jede tedy genetickou (tu bych já brala taky, ale neměla jsem na výběr, tak se snažím dělat tohle co nejlépe), bere si třeba při výtvarce každé dítě k sobě, nechá přečíst, je to přerušení na minutku u každého, a ona ví, jak na tom kdo je...

Jenže tohle je prostě o tom, jak je kdo zaměřený.

A s tím, že budete doma muset víc trénovat se netrap, vem to fakt doma pomalu, vysvětli mu, že jak zvládne jedno, to další už půjde líp, zkoušejte po kratičkých chvilkách, na předměty nalep počáteční písmena (později první slabiku)....bude to mít před očima...a fakt jedno psace, jiné tiskace, malé, velké...ať si to fixuje...nečtěte pořád to samé, protože pak se to naučí nazpaměť a nebude číst...

Mám ve třídě kluky, dva, hodně slabé, podle mě nezralé, ten jeden nepoznal ani to počáteční písmenko ve slově...řekla jsem mamince jen tak mezi dveřmi v šatně...a druhý den najednou uměl, i když ve škole to nešlo a nešlo....takže hlavně klídek a chválit, chválit, uklidňovat....