Docela ráda bych si přečetla její verzi

Realita je toto. Tento stav, kdy se moderní medicína začíná ukazovat jako neuspokojivá. Většina lékařů léčí jen kousky fyzického těla. Nezajímá je celé tělo, natožpak mysl, emoce, vztahové a jiné souvislosti. Léčí, ne vyléčuje. Nebo ani ne léčí, ale tlumí příznaky. Nejde po příčinách. Je to výborná věc na akutní stavy, třeba úrazy nebo náhlá selhání, ale u chronických onemocnění se může chovat jako slon v porcelánu. Proč nejdřív nezkusit změnu stravy a životního stylu? Kolik je celostních lékařů? Jako šafránu. Kdyby bylo takových víc, nemuseli by se lidé obracet k léčitelům, ono asi není snadné se v nich zorientovat a vyhnout se šarlatánům.

Je to přirozená reakce. Taky jsem po prvním porodu, který lékaři pojali výhradně jako fyzické vybavení plodu z příslušné části mého těla, a jiné dalekosáhlé aspekty zcela ignorovali, už víckrát do porodnice nepáchla. Naštěstí mi můj muž porozuměl a souhlasil s porody doma, a zpětně vidí, že to bylo správné rozhodnutí. Nechť si veřejné mínění, lékařská komora, ministerstvo zdravotnicvtí či kdo ještě myslí co chce, pravda je, že jediné dítě, se kterým běháme po doktorech a cvičíme kde co, je to první. A řekla bych, že z toho vyšlo ještě dobře, a souvislost s porodem jsem si zřejmě jen vymyslela (vždyť papírově to byl fyziologický novorozenec APGAR 10-10-10, spontánní porod bez komplikací...).

Vždycky se pousměju, když nějaký porodník z fakultky, primář či kdo, káže, že nepodporuje porody doma. Právě že je podporuje - tím, jakou "péči" poskytuje, jak se k rodičkám chová. A to stejné platí o celé konvenční medicíně směrem k léčitelům.

Jestli hodláš v tom svazku vytrvat, nejlepší bude, když se do té problematiky léčitelství ponoříš se ženou, abys do toho vnesl to kritično a nasměroval ji k těm serióznějším.