Ahoj Gábi, tak to je super, že jsi s tím začala.

Stran těch hádek - moc bych se nekochala nadějí, že to přestane samo od sebe, protože máma je naučená, že to takto na Tebe platí a dokud nezjistí, že ne, tak to sama od sebe dělat nepřestane. Ale myslím, že trošku to máš ve svých rukou.

Kubula by Ti to určitě vysvětlila líp, ale myslím, že pro začátek je na Tobě, zda se do těch hádek necháš zavléci nebo to prostě odmítneš poslouchat (s odůvodněním proč) a odejdeš nebo položíš telefon.

Vezmi si to logicky - myslíš, že je OK, aby matka vinila dceru z toho, že je jí kvůli ní špatně a že ji ta dcera ZABÍJÍ ? Vždyť je to šílený, jen to čtu - to by bylo pochopitelný, kdybys mámu mlátila, vyhazovala ji z domu, sprostě jí nadávala (schválně uvádím hodně absurdní příklady, protože tyhle řeči jsou taky absurdní), ale říct to dceři, která mi POMÁHÁ, seč může, a křivého slova mi neřekne, to je prostě strašně nespravedlivý a není to pravda. Přeci každá normální máma chce, aby její dítě bylo spokojený, a ne vystresovanej uzlíček nervů.

Tvoje máma je v podstatě nemocnej člověk - je v situaci, která skutečně není jednoduchá a sama ji těžko zvládá - to je asi objektivní fakt - ale snaží se tu situaci řešit naprosto nevhodným způsobem a to tím, že maximálně vydeptá tu ze svých dcer, která na takové jednání "slyší" a nechá se. Takže bych ji nebrala jako osobu a priori zlou, ale totálně bezradnou, asi něco jako malý dítě, který se hodí na zem a řve, pokud má zkušenost, že si tím něco vyřve.

Možná by nebylo na škodu sednout si nejprve S MANŽELEM a v klidu se domluvit, jaká pomoc a v jaké podobě je pro vás přijatelná tak, aby to neohrozilo vaši rodinu (protože předpokládám, že pomáhat chcete). A zkuste si pojmenovat, jakou spolupráci byste potřebovali ze strany rodičů (třeba plánovaná vyšetření oznamovat předem a slaďovat s vaším programem). Asi bych se orientovala i na to, jestli danou věc jde zařídit jinak (třeba sestra má k dispozici několik jiných možností - manžel, taxi, odvézt se sama - než se obrátí na Tebe) a nenechávat na sobě zbytečně to, co může udělat někdo jiný.

A až v tom budete mít sami jasno, tak to předestřít mámě - nabízíme takovou a takovou pomoc, rádi to pro vás uděláme, ale chceme, aby to mělo nějaký řád, protože to musíme sladit ještě se spoustou dalších činností. Jsme ochotni se o tom pobavit tak, aby to vyhovovalo i vám, ale v klidu, výčitky a nadávky poslouchat nehodláme (odcházíme).

Držím moc palce, ať se daří co nejvíc. A myslím, že pak i Tvůj manžel bude mít míň důvodů udělat scénu (což při téhle vypjatosti hrozí a ani se mu nedivím, je otázka, jestli by se tím taky trochu nepročistil vzduch).