Jentak, ale já se snažím mu vysvětlit, že to konec světa není. Že není konec světa, že ho někdo předběhl při honěné. Že není konec světa, že mu spadly kostky. Pohladím ho, vezmu na klín, ale nepřijde mi adekvátní, aby půl hodiny kvílel nebo se vztekal. Snažím se prostě najít způsob, jak tuhle pro okolí ne moc příjemnou vlastnost řešit. Možná jsem moc přísná. Ale stejně tak jako ho učím, že když je vzteklý, tak není v pořádku bít ostatní děti, tak ho budu učit, že není v pořádku dělat hysterické scény kvůli nesmyslným problémům. Neznamená to, že ho nemám ráda.

A už jsem přišla, že když píšu z mobilu, tak anonymní nejsem, když z PC, tak jo. Zajímavé..