jako všechno ostatní - co nejdřív a pravdivě, přitom přiměřeně věku

většina dětí se zajímá o to, co bylo než se narodili, toho se dá využít, třeba i namířit tam řeč, a hned jak se zeptá "a cos dělala než jsem se narodil" nebo podobně, tak říct "spoustu blbostí" a můžeš se rozvyprávět, pochopitelně říct, jak to bylo špatně, kdo pomhl, a že to bylo špatně, ale je to pryč a už to udělat nikdy nechceš.

nebo kdokoliv jiný, ve které osobě mluvíš, to je jedno

a příště, když se zeptá, tak zase pravdivě odpovídat

mám zkušensot jen s dítětem v PP, ale od malinka odpovídám pravdivě, žádný vymýšlení, kdo si ty lži má pak pamatovat :)

ale začal jsme o tom mluvit v době, kdy tomu ještě nempohl rozumět, a já jsem si srovnala, jak to chci říct, pak jsem se jednou divila, že už reaguje a ptá se, a tak to přišlo nějak postupně, že teď má jasno.

jasně, čekám protivnější otázky, ale až s věkem, a hlavně - nemůže se stát, že by se něco dozvěděl od někoho, prootže on už ví, a ví to popravdě, s tou pravdou vyrostl a tak neuvěří jiným blábolům od někoho cizího zlýho

druhá věc je, že si bláboly bude určitě pak vymýšlet i sám, ael to už musím včas odchytit a vysvětlit znovu