Kudlo, ty jsi tedy opravdu tolerantní kamarádka.
Přátelé se ti čtvrt roku neozvou, a když si nakonec vzpomenou, pozvou tě domů, kde ti nenabídnou ani slanou vodu a ty jsi pořád nadšená.
Promiň, trochu nadsázka, ale jádro je v tom, že mně to fakt překvapuje.
Já věnuju kamarádům dost emocí a péče, a když se mi něco nevrací, tak si to pro sebe musím zpracovat, jako že na to kašlu. Protože nemám tolik energie do vztahu, kde dávám jen já a nedostávám zpět (myslím teď obrazně, ne chlebíčky - ty jsou jen materiální vyjádření).