Dobře, uznávám, z dodatku, cos teď dopsala, vyznívá, že ten konflikt nebyla Tvoje chyba. Původně to vyznělo hůř - jako že jsi zabejčená jak mají všechny návštěvy padnout na zadek z Tvých hostitelských zvyků, takže jsem odpověděla možná zbytečně ostře.
Podívej, nová manželka je možná koza (pokud Tě do telefonu sprostě seřve namísto aby se zkusila vstřícně a zdvořile domluvit na věci, která jí vadí). Ale Tvůj manžel má pravdu, pokud si chcete udržet kamaráda, je potřeba najít cestu jak vyjít i s manželkou (ať je jaká je) a nezasklít vztahy.
Ve Tvém případě bych šla střední cestou - nevyvařovat tolik, jako doposud (neprudit manželku předváděním bezchybné hospodyňky a hostitelky), ale něco rozumně na stůl dát - buchtu, nakrájené uzeniny a sýr (ale už třeba ne vyvařování, které stojí čas a práci).
Ono je to co člověk, to názor. Já osobně jsem zaujatá opačně - na návštěvách fakt nemám ráda větší pohoštění. Raději se najím doma toho, co mi vyhovuje a na návštěvu jdu za lidma, ne za jídlem. Je mi protivný kulturní zvyk spojovat jídlo s každou návštěvou (v dnešní době, kdy nikdo neumírá z podvýživy fakt překonaný) a oceňuju, když jídlo není vyložené na stole - hostitelka si z lednice vezme co chce a to si sní a ostatních se zeptá, nabídne, ale pokud odmítnou, nechá to v lednici a nevyskládá na stůl.
Žena manželova nejlepšího kamaráda má taky zvyk vyskládat na stůl hromady nezdravého pohoštění (když to nejím, tak mě to láká, když to sním, tak je mi blbě a těžko od žaludku) a během večera pořád něco nabízet. Sama má jistě pocit, jak je super hostitelka a jak nám je tam fajn a spokojeně, ale mě tenhle její blbý zvyk vyloženě obtěžuje, tiše trpím. Na zdvořilou žádost o omezení paní nereaguje.