Jano, nevím, neporadím. Je mi smutno. Můj prcek je teprve prvňáček, zatím nebere nic (léky - bral ritalin, zvracel), nechápu, jak tam dokáže vydržet, ale prý je ve šokle hodný, zato to dohání odpoledne, skáče, tancuje, blázní.. Dnes si postěžoval: "ve školce to bylo lepší, teď furt něco musím.." Je mi to líto, je mi smutno. Na to, že je to speciální škola, čekala jsem víc, on taky.. Víc, líp, prostě jinak, nevím. Unavený je hrozně, cestou domů se sotva plazí, ani nemluví, pak nějak zvládne to hraní a u večeře už jen mžourá. Myslela jsem, že se tu dovím nějaké rady, ale nic, ani pro mě, ani pro tebe.. Dopadne to tak, že budeme naše děti cpát kdovíčím..! I já jsem unavená, vyčerpaná, zklamaná a trápím se, a to je jen začátek - ani jsem tvé téma neměla číst!