Co je podle vás věc, kterou by člověk nikdy neměl udělat/říct při společenském kontaktu s ostatními lidmi, pokud s nimi chce vycházet?

Jinými slovy, cím myslíte, ze si toho druhého proti sobe celkem spolehlivě popudíte, byť byste samy za sebe cítily, že je to třeba pravda?

Za me je takove tabu číslo jedna jakkoli kritizovat matce jeji deti, byť uz jsou dávno dospělé a udělaly kopanec jak noha. Dokonce ani přizvukovat matce, kdyz ona sama na své dite nadává (a vy mate pocit, ze právem).

Potažmo kritizovat manžela/rodiče toho dotyčného, i kdyz on sám je kritizuje.

Mate podobnou zkušenost, pripadne co je takoveho, co byste cloveku, kterého nechcete naštvat, nikdy neřekli?

(Nemyslim vysloveně urážky a nadávky, tam je to asi dost jasny, spis takovy ty veci, co by clovek mohl placnout bez zlého úmyslu.)