Ja si zase myslim, ze upřímnost ma cenu tehdy, pokud muze zabránit tomu, aby dotyčný neudělal neco blbe (kamaradka si chce koupit sukni, která ji velmi nesluší), jinak bych ji dávkovala na lékárenskych vazkach. a diplomaticky.

Tim nemyslim lhát a tvrdit neco, co neni pravda, to vůbec ne. Ale jak často se ta upřímnost týká tvrdých faktu a jak často našich pocitu? A ty muzou byt ovlivněné našimi předsudky. Muzu mít zcela autenticky pocit, ze kamarádky syn je rozmazlený´spratek, ale treba pokud sama nemam deti, tak vlastne nevím, jestli to neni vyvojova fáze, která je normální a přejde, a pokud budu pred kamarádkou ve jmenu uprimnosti ten pocit bez zábran ventilovat, tak nejen ze ji namichnu, ale je mozny, ze budu totálně mimo a prcek, kteryho jsem viděla zrovna v období vzdoru, vyroste ve zcela normálního pohodové ho mladého muze.

Proste myslim, ze by clovek nemel lhát, ale nemusi vyzvracet každé hnutí své mysli, a nekdy opravdu vnimam jako lepsi se radši do toho jazyka radši kousnout.