Syn má nedomykavost chlopně - sledují ho od narození - nejdřív jestli se to nezhorší a nebo nespraví. Je to pořád stejný - což je prý dobrá zpráva, protože chlopeň roste, jen pořád nedorostla. Syn ví, že nesmí dělat sportovní potápění /což chtěl/, žádný sport na výkon a ví, že pokud by měl tělocvikáře blbce, který by měl idiotský nápad a hodlal je nechat běhat třeba hodinu, tak nesmí. A pokud bude cítit dušnost, okamžitě ukončit sportovní aktivitu.
Jinak sportovat smí - na kontroly teď už chodí co 2 roky. Ptala jsem se na operaci - větší riziko než žít s tím, co má.
Jinak já sama mám nedomykavost chlopně prý už od narození, nikdo to neřešil, až nedávno, když jsem zkolabovala, tak jsem se to dozvěděla - mám to ve zprávách z vyšetření v těhotenství - jen mi to nikdo neřekl.