Tak má dcera trpí chronickým zánětem horních cest dýchacích. To se neblaze projevilo hned v prváku na střední škole, kdy měli tělocvik první hodinu - tedy běhání ráno za nejhorších podmínek. Následovalo její chrmlání a chrchlání pomalu do léta a běhání po doktorech - a pochopitelně kecy - slečno, jste nemocná, měla byste s tím něco dělat.
To mě dožralo, takže po dohodě s dcerou jsem zašla za ředitelem, podala stížnost proti podmínkám v tělocviku a vyšlo nařízení, že pokud ráno není více než 15 stupňů a pokud je mlha, nesmí být tělocvik venku.
Pravda, pomohla mi skutečnost, že nedlouho předtím zkolaboval kluk /student/ na tělocviku tohoto učitele, který ho nechal běhat, i když on jasně několikrát řekl, že je mu zle a že se mu špatně dýchá - a to řekl i při běhu. Byl zastrašován a stalo se, co se stalo.
Od té doby najednou nebyl v tělocviku problém - jen se upravily podmínky a bylo.