Udržitelné to bylo, dokud jsme byly svobodné, v jednom městě, jako povinnosti jen práce a víc nic....
Pak jsme se začaly "vyvdávat". První odešla z Prahy do Blavy, druhá Křižanov (JM), já do jihozápadních Čech a čtvrtá zůstala nejprve v Praze, ale teď už je také v Benešově. Občas - tak po 5 letech - se nám povede se domluvit a někde se sjedeme. Je to, jako bychom se viděly včera, máme si moc co povídat, pořád si rozumíme, ale už to prostě není úplně ono.... Třeba v důchodu se sejdeme v jednom síbrťáku