Jo, foxteriérku jsem měla - díky ní jsem poznala celé pražské Podolí s širým okolím, protože poslouchala, jen když se jí chtělo, s oblibou provokovala vlčáky, kteří ji pak honili, takže byla věčně v tahu... Já byla malá holka, takže mě samozřejmě neposlechla vůbec, a babička s mámou na ni neuměly být důsledné, takže se ani nedivím. Teriéra bych už vážně neriskovala. Když to nebylo k vydržení, vzal si ji jeden náš známý na Vysočině, myslivec, který byl na foxy zvyklý, a jeho kupodivu poslouchala (skoro) na slovo...