Hanko, my přišli na to, že syn je silně dys až ve 4. třídě, když začal dělat ranní problémy s docházkou. Byl inteligentní, takže spoustu věcí si do té doby tak nějak korigoval sám a nikdo to na něm nepoznal...
Až pak jsme zjistili dysgrafii, dysortografii, dyslexii v hodně silné formě, bylo to taky na speciální třídu.
Jenže syn byl současně taky tak nějak společensky nepoužitelný , tím nějak nepřicházelo v úvahu, aby do té školy jezdil sám...zůstal tedy v "normální".
Známkovaný byl i přes doporučení PPP standardně a "přísně", nějak postupem času pochopil, že se s těmi poruchami stejně bude muset v životě nějak poprat a žít s nimi, že na něj později nikdo ohledy brát nebude...a vlastně ho samotného nejvíc uklidnilo zjištění, že horší známky nemá proto, že je hloupý. Zvládal poměrně dobře.

Podle mého tedy - brát ohledy jistojistě ano...ale myslím - do určité míry, ne umetání cestičky dočista. On se totiž později zajímat o to, že je někdo dys, stejně nikdo nebude... a člověk to nalepené na čele nemá.
Dítě se musí naučit, že má udělat ty školní věci tak, jak je zvládne nejlíp...a pokud něco nezvládá i přestože se snaží, že i to je v pořádku, protože lidi nejsou jen dokonalí a v životě neděláme všechno jen na jedničky .