Huhu, ale tak je nevidí...proto je oznámkován, tak jak je.
Je potřeba se k tomu nějak postavit....a je to vada, která mu bude komplikovat život i v dospělosti. Musí se s ním naučit žít, pokud ji neumí napravit...a rodiče a učitelka by mu v tom měli umět pomoct.
Tedy - dítě se snaží, na jedničku to není, na pětku taky ne (protože poruchu má a dělalo, co mohlo), takže má dvojku, trojku. Trojka je ale pořád známka hezká, udělalo úkol DOBŘE. K tomu mohu přidat pochvalu za snahu.
Jo, můžeme si jedničky prosadit, ale jak tu někdo psal, je to "klam", neodpovídá to skutečnosti a jednou s tím dítě konfrontováno bude.

Já bych se zaměřila na osobní očekávání rodičů, které dítě "snímá" a často i podle nich reaguje a je nespokojené proto, že je nespokojená maminka.
Jako nepříjemná ta vada je, ale jsou mnohem mnohem horší věci...žít se s tím dá .
Jinak právě tyhle dys děti bývají inteligentní, takže si s tím s podporou rodičů i vstřícné školy poměrně dobře poradí tak, aby jim to v dospělosti (nebo už na střední) nekomplikovalo tolik život.
My jsme udělali teda tu chybu, že jsme dopustili, aby učitelka postupně nebrala na syna skoro žádný ohled...ale přiměřené nároky jsou myslím naprosto v pořádku a je potřeba povzbudit dítě, aby se nehroutilo, když není ve svých očích perfektní. To mi přijde mnohem důležitější než známka sama .