Moje dojmy z výsledků senátních voleb: potěšil mě Dienstbier, Papoušek, Vosecký, Seitlová, Láska, Hampl, Hlavatý, Linhart.

Mrzí mě teda Čuba – hlavně poté, co jsem si přečetl dva jeho povolební rozhovory. Ten jde do Senátu, s odpuštěním, dožít, jak v bývalým Federálu, jsem v pokušení říct, že Senát má od těchto voleb 80 členů. Ještě víc mě mrzí Valenta, a taky, že se nedostala Gajdůšková. A jsem celkem rád, že se nedostali Vlasák, Zvěřinová, Prachař a Chládek. A přiznám se, že nemám rád veterány typu Štěcha. Měl by si dát pohov (1996-2020?).

Druhá věc:
Europoslanec Petr Mach bude mít 14 asistentů, absolutně nejvíc ze všech českých
Budiž, vyčerpá na to prostě přidělenou částku – nebudou to všechno plné úvazky. Je osamělým bojovníkem (jeho frakce se rozpadla) chce mít zázemí a přehled. Má tam ovšem tři editory stranického webu, dva místopředsedy, předsedu pražské (nejvýznamnější?) organizace, volebního manažera, stranickou mluvčí a jako jediného dalšího nestraníka kromě mluvčí ještě manželku pražského volebního lídra. Částečný úvazek v podobě čtrnáctiny z 21 tisíc euro znamená v našich podmínkách víc než slušný plat.

Neodbytně se mi do myšlenek vtírá pomyšlení, že takhle to přece vypadá, když se zahajuje dojení veřejných rozpočtů, ať už pro zasloužilé straníky, nebo přes ně skrytě pro stranickou kasu. Anebo strana, co se tak ráda prezentuje jako strana „čistých“, pomáhá takto rozkládat EU zevnitř?