Jak to? Je to můj dům, žádný společný prostor a nemusím kolem nikoho skákat a zároveň se mi nikdo nemusí hrabat v mých věcech - což je i kuchyně. V restauraci taky není jeden číšník přidělen k vašemu stolu a nestojí opodál v pozoru - takže to dělám stejně - co si dáte - lidi jsou svéprávní a vědí, co chtějí, každému dám dle jeho přání a když vidím, že je třeba pokročit, tak zase přítomné osazenstvo vyzvu, aby sdělili přání a předložím nabídku. Nijak mě to neobtěžuje - a jsem hostitel i v případě, že jsou na návštěvě naši nebo manželova maminka. Já u nich doma taky neoblézám věci, leda pokud jsem požádána, abych odněkud vzala to či ono.