Nechci, aby šel jinam - takhle škola je skvělá, ovšem bohužel jak je vidět, tak druhý stupeň pokulhává - ten první stupeň je ovšem úžasný. V jiné, běžné škole o 30 dětech by nebyl spokojený, neměl výsledky a vědomosti, jaké má, z takové školy jsem ho dávala sem.
Je to prostě přechod a myslím, že by se dalo při jejich systému a přístupu najít kompromisní řešení, ale nerozumím tomu, proč se nechce. Aby si děti zvykly - nebo proč? Jinak výuka jako taková je úžasná - skutečně individuální přístup, v podstatě tento systém padl synovi do noty, takže ho max. motivují.
Jen kdyby tam tohle nebylo. Syn teda rozhodně zatím nevypadá, že by byl "na nervy", je klidný a tak nějak má zatím pocit, že to ještě chvíli zvládne. Uvidím. On má ale na sebe vysoké nároky, takže má spíš snahu se podceňovat a chtít po sobě hodně - a myslím, že mu nedochází, že tohle nepřestane nikdy.