Mám jednoho syna, bude mu 20. Vztah mezi námi je hodně silný, hodně si rozumíme. Rozumí si se mnou víc než s manželem. Také bych řekla, že má vůči mně ochranitelský postoj. Třeba pokud se s manželem dohadujeme, vždy se mně zastane. Všechno mně řekne ( i to, co tátovi nikdy ne). Je to prostě můj chlapeček. Ale také jsem vždycky chtěla ještě holčičku. Teď jsem skoro ráda, že ji nemám, hrozně bych se o ni bála. Bojím se i o syna, a to měří 190 cm a je to kus chlapa. Ale když je večer pryč, mám strach.
Otázka samozřejmě je, jak to bude vypadat, až si najde partnerku.