tak já dětem neříkám, že lhát je špatný za všech okolností
A ty osobní preference jsou často tak vágní, že trvat na tom, že je to tak a nejinak, mi přijde dost malicherný, zvlášť když je v sázce pocit toho dítěte.
Janina tu vzpomínala, jak se maminka občas navoněla darovanými Živými květy (i když to třeba nebyla její nejoblíbenější vůně), a jak na to dodneška vděčně vzpomíná. Co by ta maminka měla udělat ve tvém vesmíru, říct "Janičko, jako pokus dobrý, cením si tvý snahy mě potěšit, ale ta voňavka je úplně mimo můj vkus, vlastně je totálně hnusná, takže se na mě nezlob, ale tímhle já se polejvat nebudu"?
A jak myslíš, že by na to Janina vzpomínala teď (viz včerejší příklad tuším Libika s knížkou)?