tak třeba jednu tu věc, kterou mám na mysli, mi dala osoba, kterou jsem měla moc ráda a ona mě, dožila se hodně vysokého věku (už je po smrti) a tu věc mi dala v době, kdy už byla prakticky nemohoucí.

Ta věc je podle všech objektivních měřítek bezcenný a nevkusný lapač prachu, ale já si vždycky vzpomenu, jak stávala na poličce v bytě u té osoby, kde jsme vedly dlouhé duchaplné rozhovory, a její hodnota pro mě spočívá v tomto.

A je to krom fotek prakticky jediná hmotná věc, kterou po ní mám (ostatní dárky byly velmi trefné, ale většinou to bylo něco na sebe nebo něco k jídlu).