Nevím

nemůžu hodnotit.

Dokud měli kluci (nemám dítě ženského pohlaví) společný pokoj, byla to věčná bitva mezi pořádným synem a nepořádným synem. Jeho věci, na to se nesahá, uklizeno, oprášeno.

Od doby vlastních pokojů - naprostý obrat. Pořádnější je ten nepořádník a ten, co měl vyrovnaná autíčka a koníčky do řady má v pokoji věci na zemi, hromádkuje... prostě jeho území, kam mu nikdo nešlape.

Jak jsem psala - vynucuji si to prosbou, či zvýšením hlasu - že se uklidí, vyluxuje - jsou v patře, po schodech nosí do přízemí.

O sociálku - koupelnu a WC, co mají k dispozici se mají starat sami... no, nedá mi to.

Převlíkají si postele, vynášejí ty koše /když není pes rychlejší/, ale nemyslím si, že výchova hraje významnou roli.

Pamatuji si, jak jsem dítě násilím dorvala do vany - obaleno v písku - a když mu to teď připomenu, tak "nech toooooho".. vstává o půl hodiny dřív než musí, aby si přežehlil ofinu, dal si sprchu".... Moje stopa je, že si denně bere čisté prádlo a čistí si zuby - to už je asi povinnost a zvyk zakořeněný. Oba je baví uklizeno, ale zda to bude tak i do budoucna, to fakt nevím.