Účo, když jsem pracovala v romské škole, tak tam děti přijaly učitele, který byl hlavně spravedlivý. Vzhled byl to poslední. Ale už tam delší dobu nejsem. Práce s Romy je hodně tvrdá a hlavně nevděčná, protože jim je nějaké vzdělání naprosto šumák. Ještě za komunistů byli schopní se něčemu i vyučit, ale v dnešní době, kdy mají z dávek příjem vyšší než z práce, je jejich cílem nic neumět, aby byli nezaměstnatelní. Stát si v tomto strašně naběhl na vidle a obávám se, že cesta zpátky bude hooodně trnitá a kdoví jestli možná. Hlavně proto, že na dávky se dostává už i hodně lidí z majority a hodně vidím tu rezignovanost, už u děcek na základce: co bych se učil, když stejně neseženu práci. Rodiče nepracují, jsou na pracáku, pracák jim stejně nepomůže... Je to začarovaný kruh.