Přidat odpověď
Konkrétně Darwin si s tímhle nevěděl rady a věřil - těžko říct, jestli z nouze, protože lepší vysvětlení neměl, nebo kvůli víře v Boha - v prapůvodní tvořivou sílu, která evoluci uvedla do pohybu.
Ale možná nepochopitelnost vzniku života spočívá pro nás jen v tom, že naše uvažování je dimenzovaný na určitý počty, časy a masy, vyžaduje hodně úsilí a znalostí, aby si člověk skutečně blíž uvědomil souvislej běh dějin, který se učej v dějepise, naprosto normální a přirozený je, že to splývá do nejasný mlhy, ve který se předpokládá, že to vypadalo jako za časů našich dědečků a babiček (to bylo "dávno"), akorát nosili jiný šaty a k tomu šermovali mečema, předtím kyjema. Zkusit si představit téměř nekonečnou (vyjádřeno v číslech) řadu nepatrných změn od původních složitějších organických sloučenin, navzýjem se na sebe vážících aminokyselin, přes RNA k sebereplikující se DNA, jednoduchý a složitější a ještě složitější buňky, vícebuněčný organismy, pohlavní rozmnožování - a to jsem spoustu vynechal. Je to tak dlouhá řada, ve který se dá jen obtížně něčeho pevnějšího, hmatatelnějšího zachytit, je tam pár výraznějších bodů, ale zase je jich příliš na to, aby se dalo říct: jo, tak tady, dámy a pánové, vzniknul život, ta úžasná záležitost, smekněme a pokloňme se.
Dal by se parafrázovat údajnej Stalinův výrok: stvoření v jedný generací je drama, evoluce v miliónech je statistika...
Jsme zkrátka omezený (ať už evolucí nebo stvořením), přes veškerou naši obdivuhodnou přizpůsobivost - ne nadarmo se říká, že človek je živočich, jehož specializací je nespecializace, ale má to svoje hranice.
Ono je dost možný, že třeba pocit "vědomí" a jeho neuchopitelnosti vzniká z toho, že si docela jednoduše neuvědomujeme svůj mozek: v mozku nejsou smyslový receptory, hlavně receptory bolesti, pokud ti někdo trepanuje lebku při plným vědomí, bolí to, ale jak se ti začne vrtat v mozku, už ucejtíš akorát, jak se něco vypíná, i kdyby prováděl lobotomii. A přitom jsou na neuchopitelnosti vědomí postavený hromady filozofickejch úvah, vysoký i lidový prózy, poezie, internetovejch diskusí, nemluvě o myriádách hnutí mysli po přečtení typu "Jak to vypadá, když má chlap rád tu svojí?" (viz sousední diskuse). To jen pro příklad...
Předchozí