Mně nic.. Nic fatálního aktuálně.

Jsem úzkostná a panická, beru léky.

Oslovili mne dva lidé z okolí vyloženě "prosím Tě, nemohli byste se stavit?". A stavujeme se, navštěvujeme se nějak průběžně,
ale tohle bylo trochu jak volání - že důležitý.

A vypadlo z toho tohle.
Kamarádka, nafučená na muže, co nefunguje, protože je mu zle.
A druhá kamarádka zničená, že ji muž nechápe.....

Nejsem doktor, ale oba mi přijdou zralí... ten muž, co nefunguje i ta zničená kamarádka.
Tak jsme pokecali o koníčcích, muzice, rodině, tomu, co pomáhá mně, - COŽ NEMŮŽE FUNGOVAT VŠEM, ale pocity jsem si odnesla, jak když jsem tam působila jako váha.
Vyvažovala jsem.

Můj muž byl se mnou a měl stejný, i on leccos vysvětloval, zase z pozice toho, kdo toho člověka na lécích doma má.