Tak já osobně znám asi nejvíc rodin se třemi dětmi. Ale také se čtyřmi a více, což je ale asi dané i tím, že vícečetné rodiny a rodiny s vícerčaty (většina, co znám, má víc dětí než jen dvojčata) dost vyhledávám.

Ve třídě mám asi třetinu jedináčků, většinu s jedním sourozencem, několik se dvěma.

Sama mám 4 holky a vyhovuje mi to víc než se třemi, i když je máme hodně brzy po sobě, takže 3 byly jen krátce. Když je rozdělujeme, je to nějak snazší, než kdyby šly někam dvě a někam jen jedna. Občas tedy dojde k dělení 3:1, ale to hodně vzácně, většinou je to dvě a dvě a ty dvojice se mění podle momentální situace a nálady.

Jo a v naší rodině (bratranci, sestřenice, tety, strejdové, babičky a dědové) je počet nad dvě mnohem častější, u manžela v příbuzenstvu je zase skoro pravidlem mít dvě děti a ještě jim to většinou vychází do páru. Jedno nebo žádné dítě je v obiu našich rodinách výjimečný stav z důvodu nepříznivých okolností (zdravotní stav, rozvod), ne v zvlastního rozhodnutí.