V první řadě je syn obdivuhodně trpělivý, že se nenechal svými pomalými pokroky otrávit a pořád má chuť do hry. To je nakonec to nejdůležitější - že hraje rád, i když mu to moc nejde.
Já bych asi promluvila s trenéry, na rovinu, ať řeknou, jak vidí perspektivy takového hráče, třeba to není žádný problém, když bude hrát za nějaké "béčko" mladších žáků jen tak pro radost. Důležité je, jestli o to má on sám zájem.
No a souhlasím s tím, že by bylo dobré nabízet mu nenásilně jiné sporty - kdyby našel vhodnou alternativu, třeba by fotbal opustil dorovolně.