Opuštěné dítě si opravdu nepředstavuju jako dítě, které žije s jedním z rodičů, byť je tím rodičem otec. Kamarádčina matka odjela na druhou stranu zeměkoule, když bylo kamarádce 6 a jejímu bratrovi 3 roky. Matku viděla za 14 let a dodnes s ní má dobré vztahy. Manželova svatební svědkyně se od pětiletého syna a manžela odstěhovala a viděla je zhruba 2x měsíčně. Všichni se i po letech shodli na tom, že pro syna bylo rozhodně lepší žít s otcem.
Osobně si taky dovedu představit, že bude moje dítě žít u otce a já ho uvidím jednou za čas. Proč ne? Když bude otec i dítě na stejné vlně a oba se shodnou v tom, že chtějí mít společnou domácnost, nevidím v tom žádný problém.