otázka je, co považuješ za opuštění, třeba příští víkend jedeme s naším malým za jeho maminkou na opačný konec republiky, aby se aspoň jednou za rok viděli.

strašně moc ho chtěla, ale neměla jak se o něho postarat, náš sociální systém selhal na celé čáře, v porodnici z ní udělali narkomanku, přinutili jí podepsat, že se ho vzdává - ještě před porodem, porod byl značně komplikovaný, poporodní stav u ní přesvědčil všechny, že má absťák - chovala se prý histericky (to bych já byla asi v její siutaci ještě i agresivní)

až jí došlo, co udělala, zrušila to, šla i s malým do kojeňáku, prootže jí nikdo nebyl schopný pomoct najít azylák pro matku s děckem, jenže musela mít nějaký příjem, "přítel" jí ublížil už před porodem, pak jí ukradl všechny peníze, včetně porodnýho, nadělal spoustu dluhů, ona vydělává dodneška na to, aby splatila jeho dluhy z té doby, ale nedokázala se postarat o děcko.
Takže ho opustila - nechala ho v kojeňáku, aby mhla aspoň ona žít aspoň v ubytovně a ne s malým pod mostem.

je to hodná ženská, s drogama nemá a neměla nic společnýho, jen se na ni všichni vykašlali a nikdo jí nepomohl. Vypadá, že svýho syna opustila, ale ono jí nic jinýho nezbylo.

a předpkládám, že náš malý není jediný případ, že takových "opuštění" je spousta

takže my s tou "příšernou" ženskou máme vztah snad jak s mladší sestrou, malý ví, jak to bylo a my jsem rádi, že má teĎ chlapa, který jí pomáhá postarat se o jejich společný druhý dítě a splácet dluhy za toho ***, který ani nebyl otcem dítěte - je to ještě složitější, než to na první pohled vypadá