ten smutný příběh má naštěstí docela dobrý pokračování, protože se povedlo přesvědčit úřdníky, že opačný konec republiky je ještě pořád v republice a tudíž nemusí děcko zůstat do 18 v ústavu, ale může do rodiny, nutno ovšem říct, že to stálo spoustu času a sil a děcko rok života v ústavu navíc, ale to už je jiná pohádka

jen jsme tím chtěla říct, že ne vždycky je potřeba tu matku odsoudit, nevíš, co přesně se stalo, ne třeba teĎ právě, ale třeba před rokem, dvěma, proč právě teď přišla ta poslední kapka, kterou už nezvládla a proč radši utekla/odešla/nechala děcko jinde nebo někomu jinýmu

Je spoust matek, tkrý nechají svý dítě prorodičům, odejdou zaz prací tisíce kilometrů daleko, tam dělají podřadnou práci a žijou v bídě, ale každou ušetřenou trrochu posílají děcku, aby aspoň ono mělo aspoň něco

nikdy nevíš, proč se co děje, proto je ptořeba neodsuzovat, ale spíš se zeptat, jak se dá pomoct, jestli to ještě jde - a ono to jde, jen je potřeba to zkusit