Sólistu bych vedle sebe teda asi nesnesla, hlavně kdyby mi říkal, že dokud mě živí (na mateřský), nebudu mu kušnit do toho, kdy si má brát dovolenou.

Jsme pár - tým, prostě se dohodneme. Můj muž si vybírá aspoň dva týdny dovolené v kuse v létě, něco si vybere po dnech z jara, dělá krátký - dlouhý týden na dvanáctky, když si vezme v krátkém týdnu 2 dny, má volno celý týden a chodí obden na ryby. Pár dní si nechá do zásoby, kdyby byl syn nemocný, pak tu nemoc většinou pokryjeme manželovým volnem a dovolenou, abych si já nemusela brát OČR. Já si dovolenou vzít kdy chci nemůžu, jsem učitelka. To má zase tu výhodu, že máme dítě zaopatřené všechny prázdniny, ráno ho odvedu a odpoledne vyzvednu. Vysokou jsem si dodělala dálkově, částečně na rodičáku - jedním z důvodů byla i ta příznivá pracovní doba (ale předtím už jsem učila a věděla jsem, že mě to baví).

Čili muž mi umožnil studium bez nějakejch sólistickejch řečí typu "neživíš, tak nepřepínej", díky vystudované VŠ mu já umožním, aby dělal práci, kterou dělá - na dvanáctihodinové směny. Výhodné je to pro všechny.