Já nevím, číču jsme nikdy neměli, ale pes nesl strašně zle, když mu stolice začala samovolně odtékat i ve spánku a on si znečistil pelíšek a kožíšek. Bylo to to poslední, co rozhodlo. Dokud udržel čistotu, měla jsem z něho pocit, že si užívá naši přítomnost - i když jsme ho ven nosili, protože už nemohl chodit. Sice jen ležel, ale se zájmem sledoval "cvrkot" okolo sebe, když jsem se na něho koukla, plácnul ocáskem, aby dal najevo, že ví, že oněm vím... Byl tam protě kontakt a radost z něho.
Ale jakmile přišlo toto (znečišťování), tak byl nešťastný a rozhodli jsme se mu dát to, co člověku není dopřáno: důstojný odchod v kruhu rodiny.