Po 6 letech chození (a neotěhotnění) jsme se začali bavit, že si neumíme představit život bez dětí - že asi vlastní se nepovede - že asi budeme žádat o adopci - ano, oba si umíme představit adoptovat dítě - no pokud budeme žádat o adopci, měli bychom se vzít.
Ale po této rozumové domluvě následovala romantická žádost s kyticí a pokleknutím a jelikož můj nastávající byl slušně vychovaný mladý muž, tak i žádost s kyticí o mou ruku u mých rodičů.
Dceru jsme počali 3 měsíce po svatbě
. Asi - taky slušně vedená - chtěla být počata řádně v manželství
.